Za druhé světové války položily svůj život při obraně naší vlasti stovky skautů a skautek. Často to byli velmi mladí lidé, některým bylo i pouhých 16 let. Kniha Arboriáni v temných časech, která právě dnes vychází, připomíná jejich hrdinství formou fiktivního dobrodružného příběhu propojeného se skutečnými historickými událostmi.
Dnešní deváťáci Lucka, Honza a Patrik, zjistí, že jejich známý, starý pan Jílek, měl kdysi nevlastního bratra Jirku, o kterém dosud nevěděl. Kam tento hoch, který v době nacistické okupace chodil do skautského oddílu Arboriáni, zmizel? Proč panu Jílkovi rodiče o jeho bratrovi nikdy neřekli? Kdo byl odvážný a kdo podlehl strachu a výhrůžkám? Kam až mohlo zajít nacistické zlo? Tajemství minulosti se začíná odhalovat, ale někteří pamětníci mají osobní důvody, proč udržet pravdu skrytou.
„Po přečtení rukopisu knihy Ivana Bauera Arboriáni v temných časech se mi ještě druhý den před vnitřním zrakem odehrávaly situace, o nichž knížka pojednává,“ říká Jiří Zajíc – Edy, jeden z nositelů Řádu Stříbrného vlka. „Proplétání života skautského oddílu ze začátku 2. světové války s přítomností dnešních dospívajících v malém českém městě mimo jiné klade otázku: mohou i dnešní děti a mladí lidé prokázat podobnou morální sílu jako mladí skauti a jejich vedoucí při nacistické okupaci?“ dodává Edy.
V knize jsou zmíněny i skutečné historické události, například činnost odbojové skupiny slezských skautů, kterou vedl Vladimír Čermák. Slezský odboj skautů fungoval po celou dobu války bez prozrazení. Dováželi léky a potravinové lísky parašutistům a partyzánům fotografovali bombardované objekty, zřejmě měli i vysílací stanici a přiváželi zbraně. Přes hranice převedli stovky lidí.
Slezský odboj měl trojkový systém, každý znal jen svého podřízeného a nadřízeného, aby nedošlo k prozrazení. Gestapo je zatklo těsně před koncem války na základě informací od zrádce. Po výsleších a mučení je gestapáci převezli do polského Těšína, kde kulkou zezadu do týla nad již vykopanými hroby na židovském hřbitově nemilosrdně 18 členů skupiny popravili.
Na paměť hrdinů, kteří byli v dubnu 1945 popraveni, vybudovali jejich skautští přátelé nedaleko vrcholu Lysé hory mohylu Ivančena. Najdeme na ní jména pěti zavražděných skautů: Vladimír Čermák, Otto Klein, Quido Němec, Milan Rotter, Vladimír Pach. Kolem kříže se začaly vršit kameny od kolemjdoucích, a kámen po kameni tak vyrůstala mohyla, která se postupně stala symbolem skautské nezdolnosti a protestem proti nesvobodě. Skauti, trampové a další lidé si výstupem k Ivančeně připomínali a dodnes připomínají cenu skutečného hrdinství a nutnost bojovat proti zlu. Nejvíce se jich na místě schází právě kolem svátku svatého Jiří.
